Lyžování na umělém povrchu ve Skotsku

Jižně pod skotským Edinburgem leží druhé největší lyžařské středisko s umělým povrchem v Evropě, Midlothian Snowsports Centre. Z nenápadné silnice druhé třídy vede přehlédnutelná odbočka doprava do kopce. Z levé strany ulice tedy odbočíte a po kilometru dojedete na konec cesty, přímo pod celoroční lyžařské středisko s 80 letou tradicí. V roce 2023 středisko prochází rekonstrukcí a tak se zázemí brzy dočká nové podoby a komfortu. Mezi zelení a ve světle večerního skotského sluníčka je vidět bílé pásy sjezdovky, na nichž se hemží postavičky.

První návštěva areálu

Na recepci mě vítají s úsměvem a od 17h otevřou svahy veřejnosti. Do té doby probíhá výuka dětí, kterých je na svahu v té chvíli odhadem přes 30. Mám tedy trochu času, jdu se podívat co všechno v areálu tedy je. Ski resort dříve známý jako Hillend Ski Centre se začal stavět v 60. letech a postupně se rozrůstal. Dříve byla jeho součástí také dráha na běžky, ta už dnes ale chybí. Z historických fotek v hlavní budově vidím, že začínali s pogumovaným pásem, který vozil lyžaře nahoru, později se k němu přidala dvousedačková lanovka a 2 vleky typu POMA. K první sjezdovce se přidala druhá, obě postupně dostaly několik prodloužení. Lyžuje se na dvou “velkých sjezdovkách”, červené 300 m a modré 450 m s převýšením 100 m. Dále je k dispozici snow park pro skoky, který má cca 600 m2 na 150 m délky. Drobotina začíná lyžovat na jednom ze tří plácků pro děti. Pro nelyžaře je nachystaný tubing na duších z pneumatik. Čekající rodiče se v chladném počasí uchýlili do kavárny s wifi, kde někteří pracují, jiní si dávají kafe. Někteří zde probírají zážitky s dětmi, kterým už jejich lekce skončily a obecně tady je docela živo. Z terasy kavárny je krásný výhled na celý areál a tak je to na čekání opravdu výhodné místo. 

Do lyží a na svah

Odbila pátá hodina a já se vydávám za cenu 15 liber na svou hodinu lyžování. V půjčovně dostávám lyže s úplně tupými hranami, přilbu a lyžáky. Nikdo lístky nekontroluje, u vleku nestojí žádný vlekař, jedu tedy poprvé nahoru. První, co mě překvapí a potěší je výhled. Sjezdovka je orientovaná přímo na sever a tak nabízí pohled na pár zvlněných kopců, pasoucí se koně vlevo vedle sjezdovky a přímo před sebou hlavní město Skotska, Edinburgh. 

Do první jízdy se pouštím opatrně. Obecně nejčastěji používaným materiálem ve Velké Británii je dendix. Nepřijde mi mokrý, trochu drhne. Začínám opatrně pluhem. Po chvíli se rozsvítí osvětlení, protože v půlce října je tady na sever tma už brzy. Nahoře trochu fouká, je 17 °C. Druhou jízdu jedu na červenou sjezdovku a třetí jízdu už začínám hledat limity náklonu, co mě lyže udrží. V pomalé rychlosti se lyže ovládají špatně, ale to platí snad na každém povrchu. Na červené sjezdovce nacházím hledaný limit a po pádu už se kloužu po pravém boku v nejprudším úseku dolů pod “padák”. Stejně jako na sněhu, ani tady není jednoduché po pádu zastavit pohyb. Dávám si velkého majzly na prsty rukou, protože, když se prsty zaseknout v mřížce kartáčů, vykloubí se. Když se to stane, na používání mobilu zapomeň. To bude pravděpodobně nejhorší noční můra závislých pravidelných uživatelů instagramu a tiktoku. Má modřina mi ještě teď připomíná, že na dendixu jde nabrat dobrou rychlost, ale velký náklon si nemůžu dovolit. 

Skokanský snowpark je pokrytý jiným povrchem – snowflex. Ani ten nebyl vůbec mokrý, ba ani vlhký. Je podložený měkkou vrstvou pro šetření kloubů a zvýšení bezpečnosti při pádu. Všichni tak mohou daleko bezpečněji trénovat nové skoky a triky. Cenou za tento povrch však je neuvěřitelně obtížné zatáčení, které nemá s lyžováním nic společného. 

Rodiče, děti a puberťáci

Britská centra jsou rozeseta opravdu po celé zemi, pořádají lokální závody, ze kterých se děti kvalifikují do dalších soutěží mezi resorty. Zatímco největší středisko má lehce pod kilometr sjezdovek, jiné mají mnohem méně, spíše v nižších stovkách metrů délky. Je tedy jasné, že jsou určeny spíše pro opravdové nadšence a hlavně děti. Provozovatelé chytře doplnili centra o freestyle zóny se skoky, raily atd, čímž lákají pubertální návštěvníky. Spousta z těchto středisek funguje stabilně spoustu let, některé jsou provozované soukromě, jiné přímo obcemi. Ve střediscích působí fajn usměvavá a živá atmosféra, kterou občas přeruší vykloubený prst (nestalo se během mé návštěvy). 

Lyžařská dovolená na umělém povrchu?

Na lyžařskou dovolenou bych do těchto center sám nejel, ale drobotinu bych pro první kroky klidně do školičky zapsal. Pro získání návyků, zapadnutí do kolektivu a zamilování se do sportu podmínky více než dostačují. Spousta přihlížejících rodičů sama nikdy nelyžovala. Pokročilí lyžaři zde bohužel nenajdou využití. Leda by měli absťák na konci dlouhé letní sezóny a potřebovali nazout lyže. 

Co pálí vlekaře v Británii

Provozovatelé areálů vytváří opravu skvělé podmínky pro své místní komunity po stránce sportu, zázemí i prostředí. Bojují s úplně jinými výzvami než jejich kontinentální kolegové. Naši vlekaři rozhodně nemusí řešit zarůstání sjezdovky mechem v blízkosti lesa a stinných strání a první pomoc při ošetřování pohmožděných a vykloubených prstů či spáleniny z tření. Jejich nespornou výhodou je lokalita a dostupnost i v městských částech, nikdy nekončící sezóna.

Závěr

Skotské středisko Midlothian Snowsports je hardcore, má neuvěřitelně dlouhou tradici, skvělou atmosféru a výhled, ze kterého si sedneš na zadek. Nepřisedni si ale prsty a nespal si kůži, rozhodně se na lyžování dobře obleč do dlouhých rukávů a nohavic. Nedáš si tady luxusní kuchyni (to ale taky od britské kuchyně nečekáš), najdeš ale podobně praštěné kámoše či jiné rodiče. provozovatelé britských středisek budou už brzy vzorem a inspirací pro níže položené kontinentální resorty. Tradičně používané materiály dendex a snowflex odemykají zážitek pro všechny, nemohou už ale konkurovat modernějším povrchům jako je například SKI365 s jeho vlastnostmi věrnějšími sněhu a možnosti většího náklonu.